středa 28. března 2012

Nedostačující?

Nedostačující?
Zdá se, že Vatikán se příliš nezajímá o roztržky, rozštěpení nebo obnovu jednoty, pokud jde o legie katolíků ve všech světadílech zahrnující mnohé biskupy a kněze, kteří již nesouhlasí s kteroukoliv naukou Církve, která se nesetkává s jejich osobním souhlasem. Ale Bratrstvo sv. Pia X.? To je jiná! Proč?
Christopher A. Ferrara
Dne 16. března 2012 oznámilo nepodepsané komuniké Vatikánského tiskového úřadu, že tajné „zhodnocení“ tajné odpovědi biskupa Fellaye na tajnou „Věroučnou preambuli“, která vyplynula z tajných protokolů jednání Vatikán – FSSPX rozhodlo (v utajení), že odpověď je „k překonání věroučných problémů, které jsou základem rozkolu mezi Svatý stolcem a výše zmíněným Bratrstvem nedostačující“. Biskup Fellay „byl vyzván, aby se ještě pokusil vyjasnit své stanovisko s cílem odstranit existující rozkol, jak by si přál papež Benedikt XVI.“.
Stále ještě přesně nevíme, jaké jsou tyto „věroučné problémy“, o něž se jedná, nebo jaká formulace by byla dostačující k jejich „vyjasnění“. To je tajemstvím. Vím ale, že v den, kdy bylo komuniké zveřejněno, se biskup Fellay setkal s kardinálem Levadou a dalšími oficiálními představiteli Kongregace pro nauku víry – samozřejmě v utajení – aby prodiskutovali, jak zhojit „rozkol“ mezi Bratrstvem a Svatým stolcem „ve snaze vyhnout se církevnímu rozštěpení s bolestnými a nevyčíslitelnými důsledky...“  Podle italské tiskové agentury AGI během tohoto setkání „bylo ze strany Svatého stolce zabráněno úplnému rozštěpení, když se vyjasnilo, že Benedikt XVI. ještě očekává obnovu jednoty“. Ale přestože se zabránilo rozštěpení, rozkol zůstává a podle vatikánského rádia byl „biskup Fellay vyzván, aby se ještě pokusil vyjasnit své stanovisko s cílem odstranit existující rozkol, jak by si přál papež Benedikt XVI. a to do 15. dubna.“
Zdá se tedy, že existuje nejzazší lhůta pro zhojení roztržky, aby se zabránilo rozštěpení tím, že se podá vyjasnění věroučných problémů, aby mohlo dojít k obnovení jednoty. Všimněte si nezvyklého vyvarování se použití tradičních termínů jako jsou „schizma“, „hereze“, „vyznání víry“ a „návrat opozičníků do jediné pravé Církve“. Opravdu jsem nebyl schopen kdekoliv nalézt vatikánské prohlášení, že FSSPX zastává jakoukoliv nauku, která je v rozporu s vírou, nebo že jeho stoupenci nejsou katolíky v dobrém postavení (na rozdíl od problému formálního statutu FSSPX pro „kanonické poslání“). Podobně se již ve vatikánských prohlášeních o současném postavení FSSPX neobjevuje slovo „schizma“.
Ne, prostě jde o záležitost – utajeného – vyjasnění tajně projednávaných věroučných problémů vztahujících se k Druhému vatikánskému koncilu. Roztržka může být zhojena, žádné rozštěpení nenastane a dojde k „obnovení jednoty“. Není nutné, abychom my ostatní znali detaily.
Když zkoumám – přiznávám, že jen zběžně – úřední zprávy z vatikánského tiskového úřadu, nenacházím takovýto podivný postup týkající se jakéhokoliv jiného jednotlivého katolíka nebo skupiny katolíků z miliardy duší, které patří do naší Církve v krizi. Neobjevují se žádná předvolání k prodiskutování „věroučných problémů“ s Kongregací pro nauku víry a nutnost vyřešit je, než nastane „obnova jednoty“. Zdálo by se, že nikdo v celé Církvi s výjimkou Bratrstva a jeho stoupenců nemá jakékoliv věroučné problémy, které by chtěl Vatikán do striktní nejzazší lhůty naléhavě vyřešit.
Nezdá se ani, že se Vatikán zajímá o roztržky, rozštěpení nebo obnovu jednoty, pokud jde o legie katolíků ve všech světadílech zahrnující mnohé biskupy a kněze, kteří již nesouhlasí s kteroukoliv naukou Církve, která se nesetkává s jejich osobním souhlasem. My všichni známe zřejmé příklady, jakými jsou takřka všeobecná neposlušnost u neomylného učení o manželství a plození. Zamyslete se však i nad tím, že celé biskupské konference Itálie a Německa odmítají přijmout nařízené opravy nepodařených překladů Novus Ordo Missae do národních jazyků [podobně je tomu v České republice – pozn. překl.], které zamořovaly Církev po čtyřicet let, než Vatikán nakonec opravy nařídil. To určitě, papeži!
Pak tu je ono kněžské hnutí v Rakousku, vedené Helmutem Schüllerem, někdejším generálním vikářem kardinála Schönborna, které, jak o tom podává zprávu Sandro Magister [italský katolický novinář – pozn. překl.], „má ve svých cílech...zrušení kněžského celibátu a znovuzačlenění „ženatých kněží“ a jejich konkubín do kněžské služby“. Revolta, kterou „otevřeně podporuje 329 kněží, hrozila rozdělením Církve v Rakousku týdny před návštěvou papeže Benedikta v sousedním Německu ve dnech 22. – 25. září“.  Opozičníci zveřejnili „Výzvu k neposlušnosti“, která požaduje „ženaté duchovenstvo, ženské kněze a další reformy“ a má podporu „tří čtvrtin lidí ve veřejném průzkumu [provedeném] v této tradičně římskokatolické zemi...“
Vůdcové této revolty otevřeně deklarovali, že „budou porušovat církevní nařízení tím, že budou podávat Svaté přijímaní protestantům a rozvedenýma a znovu sezdaným katolíkům nebo tím, že dovolí laikům kázat a vést farnosti bez kněze“. Schüller otevřeně prohlašuje, že „mnozí kněží již v tichosti tato nařízení stejně porušují, často s vědomím svých biskupů“, a jeho kampaň má za cíl přinutit hierarchii, aby se změnami souhlasila. Sandro Magister to nazývá schizmatem – nikoliv roztržkou nebo rozštěpením, ale prostě schizmatem. Samozřejmě má pravdu. A schizmata tohoto druhu jsou dnes hojná.
Mohl bych pokračovat ve výčtu institucionalizované opozice vůči věrouce a praxi, která v Církvi vyvstala od Druhého vatikánského koncilu. Pouhý průzkum jí celé by si vyžádal několik knih. Vatikán nedělá nic, nebo skoro nic, aby ji potrestal. My všichni jsme ale slyšeli novokatolickou repliku: Papež [doplňte si jméno] se obává jakékoliv přímé konfrontace s opozičníky v národních hierarchiích ze strachu, aby nevyprovokoval schizmata. Nebo roztržky a rozštěpení?
Co se však týká Bratrstva, neexistuje žádný strach, že by došlo k vyprovokování roztržky, rozštěpení, schizmatu nebo čehokoliv jiného, což je dosti zvláštní. Dostalo čas do 15. dubna, aby vyjasnilo své věroučné problémy. Nebo jinak. Nebo jinak co? Nová exkomunikace čtyř biskupů? Jak jinak se na to dá nahlížet než jako na frašku, dokonce i ze strany médií, která agitovala za stálé ostrakizování Bratrstva ve jménu koncilu? Deklarování schizmatu? Na základě čeho? Biskupové Bratrstva ani nebyli obviněni z odmítnutí podřídit se římskému pontifikovi, ale jen z toho, že nejsou schopni podat „dostačující“ vyjasnění nespecifikovaných a tajně probíraných věroučných problémů. Bratrstvo neprodleně pospíchá do Říma, kdykoliv je vyzváno o této záležitosti diskutovat. Jak by jeho chování vůbec mohlo zakládat schizma?
To přináší paradox: Bratrstvo čelí skrytým disciplinárním hrozbám právě proto, že poslouchá a bere takové hrozby vážně. Toto zacílení na Bratrstvo mi připomíná odůvodnění zahájení války proti Iráku jako „boje proti terorismu“: dobytí Iráku bylo „dosažitelným cílem“, i když zde vlastně nebyly žádné tábory Al Káidy. Tím, že Amerika zlikvidovala drobnou diktaturu, která kladla jen malý odpor, mohla předstírat, že bojuje proti „zlosynům“.
Možná se Bratrstvu po 15. dubnu přihodí něco ne příliš příjemného. Něco utajeného. Těžký kanonický mechanismus možná udeří během noci. Možná se zvažuje nějaký druh ultraexkomunikace, která by byla naprosto směšná. Pravděpodobnější však je, že se nestane vůbec nic. Vatikán prostě odsoudí rozkol, který by se mohl stát rozštěpením, přičemž každý ví, že Bratrstvo musí skákat podle toho, jak se píská a jak nikdo jiný nikdy v dějinách Církve skákat nemusel. Mezitím nepadne ze strany Vatikánu ani slovo o rozkolu nebo rozštěpení v Rakousku nebo kdekoliv jinde, kde se ignorují základní nauky Magisteria a papežská nařízení.
Ale vážně: Jak je možné, že nikdo z nechvalně proslulých vůdců pandemicky se nyní šířící opozice vůči víře a mravům nebyl povolán do Vatikánu k rozhovorům, aby vyjasnil „své stanovisko s cílem odstranit existující rozkol“?
Odpověď spočívá v tom, co mají všichni opozičníci společného: oni všichni ctí Druhý vatikánský koncil. Žádný z nich s koncilem nemá žádné „věroučné problémy“. Právě naopak, koncil jim přináší radost. Koncil oslavují jako Magnu Chartu svého osvobození od tradice. Jejich „věroučné problémy“ se týkají pouze některých aspektů toho, co Církev nepřetržitě učila a čemu věřila před koncilem. Však víte: definovaná dogmata a podobné věci.
Nejde o to, zda se dá koncil takto dobře charakterizovat. Jde o to, že jej opozičníci, kteří se dnes rojí v celé Církvi, takto vnímají, a proto jej bezvýhradně přijímají. Z tohoto důvodu není potřeba je naléhavě zvát do Vatikánu. Jejich odpověď na koncil je zcela „dostačující“. Odpověď Bratrstva na koncil ale „není dostačující“. Bratrstvo musí vyjasnit svou pozici týkající se nejasných koncilních textů podle „hermeneutiky kontinuity“, na níž se papež nepřetržitě odvolává, ale která nikdy nebyla vyjasněna.
Koncil, koncil, koncil. Koncil je vše, na čem záleží. Proto Bratrstvo osamoceně čelí nejzazšímu termínu 15. dubna, aby se zabránilo „církevnímu rozštěpení s bolestnými a nevyčíslitelnými důsledky“. Je zřejmé, že z pohledu Vatikánu není nic bolestného nebo nevyčíslitelného na společenské apostazi západního světa, jemuž biskupové a kněží předsedali od – no, od koncilu.
Dovolte mi, abych nadnesl některé záležitosti, které by mnohem patřičněji náležely do vatikánské složky s nadpisem „nedostačující“. Možná vatikánské autority stanoví nějaké nejzazší termíny pro to, kdy se budou zabývat těmito záležitostmi, jež se vztahují k obecnému dobru celé Církve, spíše než „věroučnými problémy“, které vyjádřili čtyři tradicionalističtí biskupové ohledně koncilních dokumentů, které prakticky každý považuje za problematické a to včetně samotného papeže:
-         „Nedostačující“: víra mnoha milionů katolíků včetně rebelujících biskupů a kněží, kterým již nezáleží na tom, co papežové nebo koncily trvale učili ve věcech víry a mravů, ale uzpůsobili si své názory v rozporu s tím.
-         „Nedostačující“: římská liturgie, která se, jak papež řekl, když byl ještě kardinálem Ratzingerem, „zhroutila“, kvůli „přelomu v dějinách liturgie“, jehož „následky mohly být jen tragické“.
-         „Nedostačující“: obrana „tvrdých výroků“ ze strany katolické hierarchie tváří v tvář jejich odmítání širokými vrstvami, a takřka neexistující vydávání svědectví ze strany hierarchie proti tyranii moderního státu, jemuž se duchovní zcela podrobili v souladu s programem „dialogu“, „ekumenismu“, „náboženské svobody“ a „otevírání se světu“, které zahájil Druhý vatikánský koncil – reflektující „věroučné problémy“, jež bylo Bratrstvo vyzváno „vyjasnit“.
-         „Nedostačující“: snaha zbavit diecéze homosexuálů, heretiků, heretických katechismů a zvrácených „sexuálně vzdělávacích“ programů.
-         „Nedostačující“: absurdní pokusy provést „zasvěcení Ruska“ při úmyslném nezmínění Ruska, protože si vatikánští byrokraté myslí, že je neprozíravé respektovat požadavek Panny Marie Nejprozíravější.
-         „Nedostačující“: celkový stav Církve, v níž po více než čtyřiceti letech „koncilní obnovy“ projevuje ohromný počet nominálních katolíků to, co Jan Pavel II. popsal jako „tichou apostazi“ a mnozí z hierarchie projevují to, co sestra Lucie z Fatimy nazývala „ďábelským zmatením“.
-         „Nedostačující“: odhalení třetího [fatimského] tajemství ze strany Vatikánu v roce 2000, které postrádá vysvětlení vidění Panny Marie, což je stejně nejednoznačné jako dokumenty Druhého vatikánského koncilu.
A nakonec je tu celý přístup Vatikánu k Bratrstvu sv. Pia X. Bratrstvo by mělo být okamžitě regularizováno – jednostranně a bezpodmínečně, s povolením působit nezávisle na biskupech, kteří pějí chvály na Druhý vatikánský koncil, když zavírají školy, potlačují farnosti, vyhýbají se nebo vzpírají Summoru Pontificu, vyzdvihují „katolické gay“ skupiny, podávají Svátost oltářní veřejným heretikům a smějí se jako blázni, když rdousí život v Církvi.
Jen katolická obnova podobná té, kterou vyvolaly nezávislé, papežem podporované kláštery v Cluny, může nyní obnovit Církev. Bratrstvo je připraveno převzít při takovéto obnově vedoucí roli. Odepřít mu takovou roli výhradně kvůli dohadování se nad nejednoznačnostmi koncilu, které asi není nikdo schopen vyjasnit, je nedostačující. Modleme se, aby papež pro dobro Církve a dobro světa ukončil toto směšné představení.
Zdroj: The Remnant 
Překlad: D. Grof