úterý 26. listopadu 2013

Další šprýmy taoistického papeže (2013)

 
Další šprýmy taoistického papeže (2013)
Margaret C. Galitzin
Článek Atily Guimaraese Taoistické zázemí Jorgeho Bergoglia o papeži Františkovi byl poučným překvapením. Za prvé je skutečně šokující, že katolický kardinál se stal učedníkem taoistického mnicha a otevřel se jeho naukám a léčbě, které jsou praktické i „magické“ – v druhém případě jde jen o jiné jméno pro „démonské“.
Za druhé, opravdu mi pomohl pochopit, že jeho mediální kousky nejsou jen výsledkem šaškování, ale jsou odrazem pohanské filozofie, protože jak Guimaraes poukazuje „přirozenost, spontánnost a prostota jsou pro člověka nezbytné, aby byl v dokonalém souladu s univerzální energií Tao“.
Rozhodla jsem se trochu podívat na taoismus a toto jsem si přečetla na taoistickém blogu: „Jednou z prvních věcí, kterou se učíme o tom, jak „být taoistou“ je, že to má mnoho co dělat se spontánností... o níž se často mluví jako o wuwei: spontánním neúmyslném činu“ [výraz wu-wei je někdy vysvětlován jako činnost prostřednictvím nečinnosti, nezasahování do přirozeného běhu věcí, jednání prosté žádostivosti a zaměřenosti – pozn. překl.]. To je přímé, experimentální poznání vzájemné propojenosti člověka se „vším, co je“. Znamená to takříkajíc následovat „vůli Tao“, což je něčím zcela odlišným, než když katolík následuje vůli Boží.
Taoističtí mudrci jsou často líčeni jako neobyčejně dětsky upřímní: hravé, nevinné, volně se toulající, rošťácké povahy, které si libují ve vyprávění příběhů a bezcílně putují horami a údolími, hrají si na schovávanou s vesnickými dětmi a dělají celou řadu jiných prostých věcí. Jejich pohyb po světě je příkladem wuwei.
Je zajímavé poznamenat, že lékař-guru papeže Bergoglia, taoistický mistr Liu Ming Lu, v rozhovoru, který poskytl mezinárodnímu časopisu, říká, že František je jedním z těchto velkých moudrých mužů. Jeho mimořádná spontánnost, kterou moderní tisk nespoutaně chválí jako prostotu a pokoru, se určitě jeví spíše tak, že se hodí k náboženství Tao než k tradiční cestě katolické ctnosti.
Projev spontánnosti
Setkali jsme se s mimořádným projevem této spontánnosti, když si František nasadil červený nos na svatbě členů charitativního spolku, který využívá klauny k obveselení dětí.
František reagující spontánně jako taoistický „mudrc“.
Tisk byl samozřejmě nadšený a prohlašoval, že je to příkladem jeho soucitu a smyslu pro humor. Mně se to zdálo spíše jako šaškárna. Stejná šaškárna jakou prokazuje ten, kdo byl zasvěcen do taoismu.
„Stát se klaunem“ však není způsob, jak by se měl chovat papež. Osvojit si život oběti následující křížovou cestu, kterou nás naučil Kristus, a uchování si důstojnosti úřadu – to je povinnost Kristova náměstka na zemi.
František má na druhou stranu zřejmě potěšení v hledání nových způsobů, jak zničit symboly a statut papežského vládce. Klaun, taoistický mudrc, ať to nazvete jakkoliv, opovrhuje posvátností, vážností a prvořadostí, které se vždy odrážely v papežském úřadu do Druhého vatikánského koncilu.
Další představení...
Další mediální kousek z poslední doby se udál během papežské audience na Svatopetrském náměstí 26. října 2013, kde se sešly rodiny [u příležitosti] shromáždění Papežské rady pro rodiny. Na něm nás „bavil“ chlapeček v modrých džínách, který se zatoulal na pódium.
Ukradená show...
Nikdo mu neřekl, aby odešel a vrátil se na své místo, které i tak zaujímal s ostatními dětmi vpředu. Všechny ty děti seděly na zemi ve svém všednodenním oblečení a teniskách s balónky, které je měly udržet veselé, protože děti již zjevně nemohou mít „nedělní šaty“ a sedět na židlích, ani když jsou na audienci u papeže.
Chlapec tancoval kolem papeže, sedl si na jeho „trůn“, tahal ho za ruku, objímal jeho nohu a v podstatě „ukradl show“. Moje první myšlenka byla, že musí mít nějaký druh duševního postižení nebo poruchu snížené pozornosti. Pak jsem si uvědomila, že toto neposlušné revolucionářské chování bylo převážně vnímáno jako „roztomilé“.
Komentátoři a bloggeři nemohou nalézt dost slov ke chvále tohoto absurdního incidentu. Jsem jediná, kdo je šokován z otřesného chování tohoto špatně oblečeného dítěte pobíhajícího po vatikánském pódiu a dělajícím ze sebe střed pozornosti? Mojí reakcí bylo říct rodičům: „Vezměte toho chlapce z pódia – v jeho i našem zájmu.“ Možná však i jeho rodiče trpí stejnou duševní vadou...
Konfuciánští učenci byli taoistickými mudrci kritizováni za to, že ukládají pravidla a společenské hodnoty, které by podle nich způsobily více škody než užitku, protože omezují spontánní a přirozené chování a narušují přirozený tok vesmírné energie. Možná je to toto taoistické zázemí současného papeže, které vysvětluje, proč se zdá mít potěšení v porušování všech pravidel a papežského protokolu. Vysvětluje také to, proč byl tak spokojený s tímto chlapcem, který konec konců jen vyjadřoval svou vlastní přirozenou spontánnost...
Čtenář by mohl namítnout: „Přeháníte, abyste papeže vykreslili jako taoistu.“
Moje odpověď: Pokouším se ukázat, že Františkova spontánnost může docela dobře mít náboženský smysl, který není katolický, protože velmi vypadá jako adept taoistických praktik, které jej vyléčily z mnoha vážných chorob. Neprezentuji to však jako jistotu, ale jako hypotézu.
Jisté je, že ať je či není taoistou, je příznivě nakloněn kulturní revoluci porušováním všech pravidel papežského protokolu a ceremoniálu, je příznivě nakloněn komunismu svými neustálými útoky na soukromé vlastnictví a přebytky, a podporuje staletí starou zednářskou revoluci tím, že dělá, co může, aby zničil monarchii a hierarchii v Církvi.
Papežské audience s dětmi v minulosti. Děti byly dobře oblečené a chovaly se co nejlépe. Papežové prokazovali otcovskou dobrotu a vždy si zachovávali důstojnost svého úřadu.
Překlad: D. Grof