(353)
19. dubna
2014
„Bedlivě
dodržujte, co vám přikázal Hospodin, váš Bůh, neuchylujte se napravo ani
nalevo.“ Tento příkaz Pána Boha, který měl Mojžíš předat Izraelitům (Deut. V,
32), je jistě platný i pro Boží vyvolený lid Nového Zákona (Řím. IX, 25-26),
ale není jej tak snadné aplikovat v naší vlastní době, když pastýř Nového
Zákona je bit a my ovce jsme se rozprchly (Zach. XIII, 7). Je papež bit tak
mírně, že se katolíci nemusí starat o to, jak jej poslouchají? Nebo je bit tak
vážně, že nemůže být papežem? V každém případě jsou ovce rozptýlené a
rozptýlené zůstanou, dokud nebude Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci.
Zatím, jak
se mi zdá, se dopis publikovaný v posledním čísle Angelus, oficiálním časopise Bratrstva sv. Pia X. v USA, uchyluje
doleva. Otec S. má několik důvodů, proč nabádat FSSPX, aby se vydalo „do
rukou...papeže, co nejdříve“. Za prvé,
myslet si, že římští duchovní jsou úmyslnými ničiteli Církve je skrytý sedesvakantismus.
Já ale nemusím být žádný sedesvakantista, skrytý či otevřený, abych si
uvědomil, že jejich subjektivní úmysly nijak nezmenšují objektivní škodu,
kterou učinili Církvi, a kterou by učinili FSSPX, pokud se dostane pod jejich
kontrolu. Za druhé, aby FSSPX čekalo
na plné naukové obrácení Římanů, aby se vydalo do jejich rukou, je
nerealistické. Jedna hereze je však dost na to, aby vytvořila nepřítele Víry, a
modernismus je všeobjímající herezí (Pascendi,
Pius X.). Příliš mnoho styků s Římany již svedlo vůdce FSSPX.
Za třetí, FSSPX musí Římu co nejdříve vrátit
nauku a praxi pravé Víry. Kdyby však byl Řím pořád jen zpola modernistický,
znamenalo by takové navrácení házení perel před svině (Mt. VII, 6). Za čtvrté, FSSPX si tak dlouho
udržovalo odstup od Říma, že riskuje ztrátu veškerého katolického smyslu pro
hierarchii, poslušnost a autoritu. Pravá Víra si však musí udržovat bezpečný
odstup od všeobjímající hereze. Není-li hereze mou vinou, Bůh může dohlížet nad
mým katolickým smyslem, dokud jsem mu věrný, po 40 či více let v poušti,
stejně jako dohlížel na věrné Izraelity (Exod. – Deut.) A za páté, takzvaný „Odpor“ rozděluje a oslabuje pravý odpor FSSPX
vůči koncilnímu Římu. Ale jednota kolem jakéhokoliv nevěroučného porozumění
s modernisty, bude jednotou kolem omylu, která bude pro FSSPX arcibiskupa
Lefebvra fatální. Stručně, otec S. pustil ze zřetele, jak vábivý a smrtící je
pro Víru omyl modernismu.
Na druhou
stranu, jak se mi zdá, kněz, který již nyní odmítá zmiňovat papežovo
jméno v mešním kánonu, je v nebezpečí, že se uchýlí napravo. Vidím-li
smrtící nebezpečí modernismu pro Víru, zajisté vidím i ohromnou objektivní
škodu činěnou Církvi ze strany koncilních papežů. Mohu ale pravdivě říci, že
v nich již nezbylo vůbec nic katolického? Například, jak by řekl otec S.,
cožpak nemají přinejmenším dobré subjektivní úmysly? Nezamýšlejí všichni
přinejmenším sloužit Církvi? Nemohu v takovém případě slavit mši
v jednotě s čímkoliv, co je v nich ještě katolické? Konvenční
Církev může být smrtelně nemocná, já však za sebe nemohu tvrdit, že se
v ní neděje vůbec nic katolického. Ještě není zcela mrtvá.
„V nutném
jednota, v nerozhodnutém svoboda, ve všem láska.“
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
