(368)
2. srpna
2014
MSTÍCÍ SE BŮH?
Poslední
strašný útok vedený proti prakticky bezbranným Palestincům v Gaze vyvolává
v myšlení mnoha lidí překážku vůči skutečnému uctívání Boha, protože je
dobře známé, že mnozí z dnešních Izraelců tvrdí, že mají ze Starého zákona
Bohem dané právo vzít si celou zemi obývanou Palestinci i silou, bude-li to
nutné. Rozumný člověk se může ptát na dvě otázky: jaký Bůh může být byť jen
vzdáleně vtažen do toho, aby „ospravedlňoval“ takovéto barbarské krutosti,
spolu s takovým naprostým pohrdáním jakýmkoliv světovým míněním
odsuzujícím toto barbarství? A co je to za druh „vyvoleného lidu“? Odpověď na
obě otázky se točí kolem Našeho Pána Ježíše Krista, kolem nějž se samozřejmě
točí celé lidské dějiny.
Starý zákon
vypráví příběh lidstva před Kristem, zvláště příběh Izraelců, lidu, který si
Bůh vyvolil ze zbytku lidstva, aby fungoval jako kolébka pro Vtěleného
Boha, Ježíše Krista, přicházejícího z nebe. Asi tisíc let po Adamovi se lidstvo
tak zkazilo, že jej Bůh musel spláchnout a začít znovu s osmi dušemi
spasenými na Noemově arše. Asi o dalších tisíc let později je lidstvo znovu tak
zkažené, že Bůh musí Abraháma vytáhnout ze zvrhlého města Ur, aby byl
zakladatelem plemene, které musí zůstat čisté v celém okolním
lidském zamoření, aby bylo dostatečně čisté a mohlo fungovat jako ta kolébka.
Zde je původ oné rasové výlučnosti pozorovatelné od té doby u Židů. Začala u
Boha, ale skončila u lidí.
Židé vskutku
kdysi byli kvůli Ježíši Kristu vyvoleným lidem. A tak má sv. Tomáš Akvinský ve
své Summa Theologiae obsáhlý článek,
kde ukazuje, jak každý jednotlivý detail při zařizování výlučného Chrámu
Izraelitů v Jeruzalémě ukazoval na Ježíše Krista (Ia, IIaer, 102, 4).
Avšak pokud jde o vyčištění zaslíbené země pro Izraelce, aby ji převzali,
neexistuje žádná pochybnost, že Všemohoucí Bůh jim nedal příkaz více než jednou
zcela vyhladit pohany obývající tuto zemi a přísně potrestal krále Saula za to,
že do písmene neuposlechl tento příkaz (I Sam XV). Co mohlo takový příkaz
ospravedlnit?
Je to totéž,
co ospravedlňovalo Boha, že vyhladil celé lidstvo (s výjimkou osmi duší)
v Noemově době. Za prvé, hříchy lidí. Bůh tvoří člověka pro nebe, oni si
volí hřích, který zasluhuje peklo. Protože hřích skutečně uráží především Boha.
Vnímání Boha a vnímání hříchu se společně vytratily, jako dnes všude kolem nás.
Bezbožné pokolení jako je to naše asi nemůže pochopit spravedlnost Boží. Za
druhé, Boží milosrdenství, které jde ruku v ruce s Jeho spravedlností
a je dnes stejně tak nepochopené. Ale vzhledem k realitě pekla, není to
milosrdenství Boží, když izoluje lidi, aby se mohli kát před tím, než umřou,
nebo alespoň, aby se jim zabránilo hřešit, aby si nezasloužili jít ještě
hlouběji v pekle?
Takto to
bylo s pohanskými nepřáteli Izraelitů mezi Abrahámem a Ježíšem Kristem.
Číst si Starý zákon, znamená vidět, jak často byli Izraelité v pokušení
opustit pravého Boha a uctívat démony skrze pohany všude kolem sebe. Jak jednou
řekl farář arský: „Zbavte se kněze, a během 25 let budou lidé uctívat šelmy“.
Je k věčné zásluze Izraelitů, že uspěli v tom, že poskytli kolébku
Mesiášovi, například sv. Jáchym a sv. Anna, zvláště jejich děti, Blahoslavená
Panna Maria, dvanáct apoštolů a všichni další dobří Izraelité, kteří pomohli
zavést katolickou Církev svého Mesiáše. Ohledně současných Izraelců viz příští
týden.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
