sobota 31. ledna 2015

Komentář Eleison CCCXCIV – Hebdoléčba (2015)


Komentář Eleison CCCXCIV – Hebdoléčba (2015)
(394)
31. ledna 2015
HEBDOLÉČBA
Tento „Komentář“ minulý týden nanejvýš politicky nekorektním způsobem prezentoval velmi medializovaný útok ze 7. ledna na Charlie Hebdo v Paříži jako útok na zbytky křesťanské civilizace ve Francii. Nechť tedy tento týden předestře, jak by mohla křesťanská civilizace vyřešit tento problém; opět popořádku pro karikaturisty, ozbrojence, politiky, národy a konspirátory.
Pokud jde o karikaturisty, kdyby byla Francie stále katolická, Církev a stát by byly stále jednotní, jako byly do Francouzské revoluce, a autority státu by bývaly zcela zakázaly takové rouhavé protikřesťanské karikatury, jako byly ty, jimiž Charlie Hebdo mohl docela dobře podnítit Všemohoucího Boha, aby dovolil popravu těchto karikaturistů. To by ale byla cenzura? Jen blázen si může myslet, že dnes netrpíme žádnou cenzurou. Cenzura je prostě protikřesťanská namísto křesťanské. Kdo má dnes svobodu se rouhat „holokaustismu“ a jeho plynovým komorám?
Pokud jde o muslimské ozbrojence, do katolické Francie by nikdy bývali nemohli přijít. Autority katolického státu by nikdy neopovrhovaly muslimy nebo je nenáviděli v jejich vlastních zemích, zároveň by ale nikdy natolik neztratily ze zřetele historický střet mezi islámem a křesťanstvím, aby dovolily usadit se ve Francii takové spoustě muslimských přistěhovalců, jaké to bylo dovoleno, a jaká dokonce byla od druhé světové války povzbuzována ve Francii se usadit. Ani by se nikdy nenaučily pohrdat svým vlastním plemenem a opovrhovat svými vlastními tradicemi, jak si dovolily se to naučit dělat dnes. Kvůli čtvrtému přikázání katolíci milují svou vlastní zemi nade všechny jiné, aniž by jim přáli cokoliv zlého.
A co je ze všeho nejdůležitější, kdyby Francie zůstala katolická, ani politici ani lid by se bývali nestali loutkami skrytých vodičů loutek, globalistů, jimiž jsou dnes. V 17. století byla Francie katolická jako celek, ale v 18. století si její vládnoucí třída z nedostatku katolické Víry dovolila stát se zcela nakaženou jednou formou globalismu, svobodným zednářstvím. Svobodné zednářství, odstartované ve své moderní podobě v odpadlické Anglii v roce 1717, se rychle rozšířilo do Francie a Severní Ameriky, kde zorganizovalo Americkou revoluci v roce 1776 respektive Francouzskou revoluci v roce 1789. Obě byly velkým krokem k Novému světovému pořádku globalistů.
Dokud katolická Církev smýšlela řádně, odsuzovala a zavrhovala svobodné zednářství jako tajnou společnost vytvořenou k úplnému podvrácení a svržení katolického náboženství – viz například encyklika Lva XIII. Humanum Genus z roku 1884. Proto jsou od Francouzské revoluce státy ještě více oddělené od katolické Církve a namísto toho byly položeny na sekulární a demokratické základy. Nová střední třída stále více opouštěla katolické náboženství ve prospěch liberalismu, který je v podstatě náhražkovým náboženstvím adorujícím člověka a jeho svobodu namísto Boha a jeho Pravdy. A tak ve jménu „svobody“ převzali novináři role kněží a jejich liberální média zaujala myšlení lidu. Celou tu dobu jsou však novináři a média tajně řízeni svobodným zednářstvím pracujícím pro Nový světový pořádek globalistů. A takto mohli pod pláštíkem „demokracie“ a „svobody“ vysoce motivovaní globalisté zredukovat národy a politiky na loutky veřejného mínění utvářené jejich médii. Otočit se zády k Boží Pravdě znamená nechat se zotročit Satanovými ležmi.
Útok na Charlie Hebdo byl naplánován pro ohromnou demonstraci  podpory bezbožné svobody, nebo spíše volnosti, a pro vražedné mulimsko-evropské napětí. Bude následovat více takových událostí, aby se došlo ke krvavé lázni, skrze níž globalisté počítají, že vzejdou na vrchol, a skrze niž Všemohoucí Bůh doufá, že pochopíme, že je velký problém, základní problém, když jej odmítneme. Jestliže to státy nepochopí, zbývá rodinám pouze modlit se pět tajemství [růžence] denně a jednotlivcům patnáct (je-li to přiměřeně možné), aby úpěnlivě prosili Naší Paní, aby se přimlouvala u svého Syna.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof