Komentář Eleison CDVI – Na kultuře záleží! (2015)
(406)
25. dubna
2015
NA KULTUŘE ZÁLEŽÍ!
Od pátku 1.
května do nedělního poledne 3. května se v Domě Královny Mučedníků
v Broadstairs bude konat další
seminář Dr. Davida Whitea. Jako tomu bylo minulý rok o Charlesi Dickensovi, tak
tomu bude letos o T.S. Eliotovi (1888-1965), dalším velikánovi anglické
literatury s přímou spojitostí s tímto koutem Anglie. Ve venkovním
altánu shlížejícím na pláž v Margate, asi 10 km severně od Broadstairs,
tento světově proslulý anglo-americký básník mezi říjnem a listopadem 1921
prolomil spisovatelský blok a složil nějakých 50 řádků třetí z pěti částí
nejvlivnější básně 20. století, v každém případě v anglickém jazyce, The Wasteland (Pustina) (1922).
Báseň je
vynikajícím portrétem nicoty v srdcích a myslích lidí těsně po první
světové válce (1914-1918). V Pustině
Eliot vytvořil nový útržkovitý způsob psaní poezie, který vystihnul rozvrácené
duchovní podmínky moderního člověka. Díky svému širokému a hlubokému chápání
mistrovských uměleckých děl z minulosti, zvláště Danta a Shakespeara, byl
Eliot schopen ztvárnit duchovní bídu dneška. Například v šesti řádcích
této básně, které jsou jasně spojeny s Margate, vypráví jedno ze tří děvčat
z dělnické třídy, jak zahodilo svou čest pro nic, a aby se zdůraznila
prázdnota životů všech tří dívek, jsou jejich slova zarámována v útržcích
písně tří rýnských pannen, které otevírají a uzavírají kosmickou vizi Wagnerova
epického Prstenu Nibelungů.
Prázdnota a
nicota. Proč by se katolíci měli zatěžovat takovými depresivními autory? Spása přichází
skrze Našeho Pána Ježíše Krista, nikoliv skrze kulturu, zvláště ne skrze
nihilistickou kulturu. Konkrétní odpověď se týká T.S. Eliota. Obecná odpověď se
týká celé „kultury“, definované jako ony příběhy, obrazy a hudba, u nichž si
všichni lidé všech dob nemohou pomoci, aby je dopřávali svému srdci a mysli a byli
jimi formováni.
Pokud jde o
T.S. Eliota, on sám Pustinu brzy
zavrhnul jako „rytmické reptání“ a o několik let později se stal členem
anglikánské církve. Vynikajícím způsobem vyjádřil moderní nicotu, ale neliboval
si v ní. Dále napsal několik her a zvláště dlouhou báseň Four Quartets (Čtyři kvartety), které
v žádném případě nejsou nihilistické, a o nichž Dr. White, který miluje
Eliota, bude za několik dní také hovořit v Broadstairs. Eliot se s tímto
problémem čestně potýkal a nepřišel s žádným „pštrosím“ řešením, jako
nesčetní katolíci, kteří padli kvůli Druhému vatikánskému koncilu.
Protože
kultura se obecně k náboženství (nebo k nedostatku víry) ve skutečnosti má
jako předměstí města k městskému centru. A stejně jako by byl vojenský
generál s úkolem ubránit město naprostým bláznem, kdyby opustil předměstí,
aby je okupoval nepřítel, tak i kterýkoliv katolík se zájmem o své náboženství
nemůže být lhostejný k příběhům, obrazům a hudbě, které formují duše všude
kolem něj. Náboženství (nebo nedostatek víry) je samozřejmě ústřední pro život
člověka, v porovnání s nímž je „kultura“ okrajová, protože kultura
lidí je v jádru vedlejším produktem jejich vztahu s jejich Bohem. Nicméně
kultura a náboženství se navzájem ovlivňují. Například kdyby tolik katolíků
nebylo okouzleno [muzikálem] „Za zvuků hudby“, vzdali by se tak snadno Druhému
vatikánskému koncilu? Nebo byli by současní vůdci Bratrstva sv. Pia X., kdyby
tím, že by postavili do kontrastu katolickou kulturu a moderní antikulturu, a pochopili
hloubku moderního problému, nyní tak odhodlaní vrátit se zpět pod ty, kteří
spáchali Druhý vatikánský koncil? Na kultuře záleží, jako na nebi a pekle!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
