středa 22. dubna 2015

Skrytá pravda či odmítání ji vidět (2015)

 
Skrytá pravda či odmítání ji vidět (2015)
P. Thomas Aquinas, OSB
1. dubna 2015
 
Je udivující vidět, jak se ignoruje pravda, i když je veřejná. O jaké pravdě však mluvíme? O nejzjevnějších faktech současné krize v Tradici obecně a v Bratrstvu konkrétně, jež jsou přístupné každému, kdo chce. Pravda neznámá, skrytá či prostě nehledaná; v každém případě ignorovaná, neřkuli opovrhovaná.
Někteří, jako P. Lourenco Fleichman OSB, tvrdí, že Odpor prezentuje „argumenty postrádající základy, založené na mylné informaci“.
Existuje-li potřeba zopakovat to, co již bylo řečeno, a hlásat to pořád dokola, v dobrých i zlých časech, nejsme unavení tak činit, protože nás k tomu sv. Pavel nabádá. Existuje-li potřeba opakovat argumenty a připomínat druhým fakta, nejsme vyčerpaní je opakovat a druhým je připomínat. Znovu předkládáme diagnózu nemoci, která rozrušuje Tradici a smrtelně ohrožuje všechny. Tímto zlem je katolický liberalismus, epidemie moderní doby, rozpor vtělený v lidech, kteří jej přijímají. Všichni z nás, kteří se často považujeme za imunní vůči této všeobecné nákaze, jsem náchylní stát se oběťmi tohoto zla.
A tak je nezbytné bránit dílo, myšlenky a nekompromisní katolickou linii arcibiskupa Lefebvra, která není jinou linií, než linií sv. Pia X. a celého Magisteria Církve od svého založení až do apostaze spuštěné Druhým vatikánským koncilem.
Ale předtím se podívejme na detaily; ty detaily, bez nichž nejsme schopní dojít jakékoliv reálné diagnózy této pohromy, jíž jsme svědky. Začněme proto s hnutím známým jako GREC  (Skupina pro rozjímání mezi katolíky) až dojdeme až k dnešnímu dni ve velmi stručném přehledu některých důležitých faktů, jež budou poukazovat na konečnou příčinu, která je motivuje a vysvětluje.
V roce 1995, krátce před svou smrtí, napsal bývalý francouzský velvyslanec ve Vatikánu, Gilbert Pérol, článek o „podpoře“ s úmyslem prosazovat přátelské sblížení mezi Bratrstvem a oficiální církví. V tomto projektu pokračovala jeho žena, paní Huguette Pérol, a tehdy byla v roce 1998 ustavena první pracovní struktura.
Krátce poté tato skupina přijala výše citované jméno, GREC, a spojila členy FSSPX a progresivistické duchovní. Za ta léta si skupina získala pozornost francouzského episkopátu a stejně tak i Říma. Cílem GREC, jak vysvětluje jeden z jejích zakladatelů, otec Michel Lelong, je „nutné smíření mezi Tradicí a Římem“. Což je objektivně chyba, protože, jak řekl arcibiskup Lefebvre: Řím ztratil víru ... Řím je v apostazi“. (srovnej Přednáška pro kněze v Écône během kněžských exercicií 1. září 1987)
Ale dle GREC si tato slova arcibiskupa Lefebvra nezasluhují pozornost. Jsou to slova vyřčená v „době rozrušení“, jak řekl jeden z obhájců linie biskupa Fellayho. Členové GREC jsou přesvědčeni, že vidí události z vyšší perspektivy, s větším poklidem a proto míří k „nemožnému smíření“, jak velmi dobře říká P. Rioult, smíření mezi dvěma protikladnými realitami: mezi pravou Církví, věčným Římem a oficiální církví, modernistickým Římem. Pravdou je, že zde vidíme jádro problému v Bratrstvu, protože Menzingen od té doby nadále hledá toto smíření, jež zastává GREC, a používá svou autoritu k tomu, aby zastavil kritiku Svatého stolce, tj. modernistů, kteří jej obsadili. To je důvod proč biskup Fellay požádal biskupa Williamsona, aby přestal vydávat své „Komentáře Eleison“ a aby příliš silně nekritizoval poslední ekumenické setkání v Assisi.
Připomeňme si, třebaže stručně, další fakta:
  • Odpověď biskupa Fellayho ze 14. dubna 2012 ostatním třem biskupům Bratrstva, v níž svým bratrům biskupům říká, že „postrádají realismus a nadpřirozeného ducha“.
  • Věroučné prohlášení z 15. dubna 2012. Toto prohlášení vyvolalo takovou reakci, že sám biskup Fellay shledal, že je přinucen jej stáhnout. Ani do dnešního dne se jej však nezřekl. Bratrstvo nebylo a ještě není „zralé“ jej přijmout.
  • 11. května 2012 biskup Fellay poskytuje rozhovor americkému televiznímu kanálu CNS (Catholic News Service), v němž minimalizuje závažnost koncilního dokumentu „Dignitatis Humanae“.
  • V červenci 2012 se schází generální kapitula Bratrstva bez přítomnosti biskupa Williamsona, jemuž bylo zakázáno na ní být. Výsledkem této kapituly je opuštění rozhodnutí poslední generální kapituly (2006), která stanovila, že nedojde k jakékoliv praktické dohodě s Římem bez předešlé „věroučné shody“, jinak řečeno, před obrácením Říma.
  • Brzy poté je oznámeno vyloučení biskupa Williamsona z Bratrstva, vyloučení, které on považuje za neplatné; a biskup Williamson vyzývá biskupa Fellayho, aby rezignoval na svou funkci, aby nezničil dílo arcibiskupa Lefebvra.
  • 13. června 2012 dává biskup Tissier de Mallerais v rozhovoru pro časopis „Rivarol“ najevo, že je proti politice dohody, aniž by však zmínil biskupa Fellayho. Všimněte si, že biskup Tissier byl přeložen z Écône na priorát ve Spojených státech. Tak seminaristé ztratili poslední kontakt s nejstarším spolupracovníkem arcibiskupa.
V následujících měsících několik veřejných i soukromých prohlášení vyjádřilo a zesílilo pragmatickou politiku Bratrstva ve vztahu k Římu. „Jednostranné uznání“ je příhodnou formulací k získání souhlasu ze strany členů Bratrstva. Je to však stejné řešení, jaké přijal Dom Gérard (Le Barroux, Francie) v roce 1988, a stejně tak i Campos v roce 2002. Kanonické uznání, ať již jednostranné či nikoliv, postačuje k tomu, vytvořit závislost na modernistických autoritách a dovolit jim tentokrát zničit celou tradici. Nejsou to podřízení, kdo formuje představené, ale představení, kteří formují podřízené, jak poznamenal arcibiskup Lefebvre. Je to prostě věc zdravého rozumu, ale zdravý rozum již není příliš obvyklý.
Je příhodné si připomenout zavrženíhodná soudní přelíčení, jimiž trpěli P. Pinaud a P. Salenave, přelíčení popsaná a okomentovaná ze strany P. Piverta v knize „Quel droit pour la Tradition catholique?“.
Řeholní komunity, které neschvalovaly politiku Menzingenu, se již staly předmětem několika nátlakových a ztrpčujících opatření. Seznam je dlouhý. Vzpomeňte si na odklad svěcení dominikánských a kapucínských jáhnů v roce 2012. Také bylo vyhrožováno benediktinům z Bellaigue, že svěcení jejich kandidátů budou odložena. Vše je jasné, když zvážíme, že představení těchto tří řeholních domů byli v Menzingenu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s biskupem Fellayem. Ti, kteří podporují biskupa Fellayho, však řekli, že je vše zapomenuto – generální kapitula v roce 2012 předložila uspokojivé řešení této otázky. Což není pravda. P. Pfluger, první asistent biskupa Fellayho, i P. Alain Nély, druhý asistent, k této věci promluvili, ať již v soukromých rozhovorech nebo na exerciciích a také ve veřejných rozhovorech.
Nemůžete nikterak říct, že vše, co bylo v Bratrstvu problematické, je napraveno. Kdyby to byla pravda, byl by biskup Williamson rehabilitován, ctěn a naslouchalo by se mu, protože to byla jeho iniciativa připravit dopis generální radě, podepsaný také biskupem Tissierem a biskupem de Galarretou, který Bratrstvo zachránil před dohodou s Římem v roce 2012. Tři biskupové proti dohodě byli pro Řím příliš. Bylo lepší počkat na příhodnější čas.
Pro arcibiskupa Lefebvra bylo tímto příhodným okamžikem obrácení Říma a přijetí nauk z papežských dokumentů Quanta Cura, Syllabus, Pascendi, Quas Primas atd. Ale pro biskupa Fellayho příhodný okamžik nadešel a přinesl s sebou ducha snížení intenzity boje ze strany Bratrstva, tj. smíření, které vyvrcholilo v jeho prohlášení z 15. dubna 2012 a pokračuje i bez podpisu dohody.
Závěr toho všeho je něčím ohromujícím a tragickým. Tato fakta jsou povětšinou veřejná. Proč neexistuje větší reakce na politiku biskupa Fellayho? Zjevně je to proto, že liberalismus a apostaze již působí i v rámci samotné Tradice. Biskup Fellay, jemuž asistuje mnoho kněží, vytvořil takový stav dezorientace, že mnozí věřící již nejsou schopni cokoliv rozlišit ohledně toho, co se děje s dílem arcibiskupa Lefebvra.
Proto říkáme, že pravda o těchto událostech zůstává skrytá, dokonce i když je veřejná. Bylo by vhodné citovat následující známé Chestertonovo rčení: „Moderní svět je řízen skrytou silou, která se nazývá publicita.“ To, na čem záleží, jak řekl náš přítel, nejsou fakta, ale verze fakt. Vítěznou verzí je nyní ta, že biskup Williamson a biskup Faure jsou neposlušní a že představení Bratrstva jsou pravými následovníky arcibiskupa Lefebvra. To je, jak názorně předvádíme, mylné. Je to jádrem problému.
Toto je vaše hodina temnot.“ (Luk XXII, 53) Možná musí Odpor přežít jako apoštolové a učedníci, když byli rozptýleni v době kolem Umučení. Je užitečné si připomenout úvahu velkého brazilského myslitele Gustava Corcaa: „Nevěřím v dnešní době v jakékoliv dílo dávající dohromady velký počet lidí.“ Možná je Odpor pusillus grex [malým stádem], jež Náš Pán přesvědčoval, ať se nebojí, protože Otce těšilo dát mu království. Nechť nás ochrana Blahoslavené Panny uchová věrné až do konce! „Ut Fidelis inveniatur.“
 
Překlad: D. Grof