úterý 26. května 2015

Žádný kompromis s modernistickým Římem! (2015)

 
Přepis kázání biskupa Tissiera de Mallerais předneseného v Chicagu 1. ledna 2015
 
Poznámka překladatele: Jedná se o přepis působivého kázání biskupa Tissiera, na nějž širší veřejnost upozornil biskup Williamson ve svém únorovém Komentáři Eleison s názvem Povzbudivé znamení, kdy konstatoval, že jde o znamení, že Bratrstvo sv. Pia X. ještě není zcela mrtvé. Zároveň vyslovil předpoklad, že toto kázání jistě vyvolá nelibost u vedení FSSPX v Menzingenu reprezentovaném biskupem Fellayem a jeho asistenty.
Biskup Tissier přednesl kázání v angličtině, která není jeho rodným jazykem a v níž není zcela zběhlý, což má za následek, že v některých obratech se místy vyjadřuje až na hranici srozumitelnosti. Text překladu zachovává charakter mluveného slova včetně některých jazykových nepřesností mluvčího. Obsah kázání se však přesto jeví jako velmi podnětný a to i přes několikaměsíční časový odstup od chvíle, kdy bylo předneseno.
***
Svátek Oktávu Narození Páně a Obřezání Páně.
Nejprve si poslechněme epištolu sv. Pavla Titovi:
Ukázala se zajisté milost Boha, Spasitele našeho, všem lidem. Ta nás učí, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, spravedlivě a zbožně žili na tomto světě, očekávajíce v blahé naději slavný příchod velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista. Ten dal za nás sám sebe v oběť, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil si lid příjemný, jenž by byl horlivý v dobrých skutcích. Tak kaž, napomínej a kárej se vší rozhodností!
A Evangelium Našeho Pána Ježíše Krista podle sv. Lukáše, kapitola 2:
Když se naplnilo osm dní, kdy mělo být dítě obřezáno, nazvali jej jménem Ježíš. Tak je (totiž) nazval anděl, dříve než se počalo v mateřském lůně.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Moji drazí věřící, jménem důstojného pána Charlese Warda, našeho priora, a mých spolubratrů, našich kněží a svým vlastním jménem vám přeji šťastný a svatý nový rok, ačkoliv se situace krize v Církvi zhoršuje po nedávné biskupské synodě v říjnu 2014 v Římě. Odporujme, moji drazí věřící, odporujme tomuto neštěstí pravou Vírou. A naší svatost stavu milosti a naše usilování o svatost všech křesťanských ctností postavme proti neštěstí a smutku tohoto světa, plného herezí a apostaze, ztráty katolické Víry. A postavme také naše štěstí, křesťanské štěstí proti bezbožnosti hříchu všeho druhu, jehož zastánci jsou nejvýznamnější autority v Církvi. Církev, moji drazí věřící, v tento svátek, první den roku, dříve zpívala nejprve Miserere na konci minulého roku, aby vyjádřila náš smutek za naše hříchy a naši naději za odpuštění hříchů minulého roku.  A zpívá se dnes Te Deum na počátku nového roku, aby se poděkovalo Bohu, že nám dal další rok. Aby se chválil. Aby se mu sloužilo. Ve svatosti a spravedlnosti, jak říká sv. Pavel Titovi.
A růst do svatosti. Vynahrazovat bezbožnost našeho pokolení zbožností našeho křesťanského života. Nechte mně, drazí věřící, nechte mně vám objasnit smutek této krize v Církvi a ve světě. Zanechat vám několik sdělení naděje v tomto novém roce.
První bod, smutný nárůst závažnosti krize v Církvi dnes. Svět a katolická Církev zakoušejí to, co sestra Lucie z Fatimy nazývala ďábelským zmatením. Ďábelským, tj. od ďábla, naplánovaného ďáblem, naplánovaného zednářstvem. Před mnoha lety a staletími. To je satanské, satanské zmatení, což znamená, že se člověk nemůže správně zorientovat. Člověk je ztracen. Především [zmatení] ve světě a za druhé, v Církvi samotné. Především ve světě, zmatení ve světě. Například války islámu proti křesťanům v Pákistánu, v Iráku, v Sýrii a mnoha dalších zemích, kde jsou křesťané zabíjeni, mučeni, pronásledováni, vyháněni. Kde jsou ničeny kostely, liturgické poklady a křesťanská kultura. Denně. Bojovníky tzv. „islámského státu“. Se spoluvinou a zbraněmi našich vlastních zemí. To je hrozné. A tyto zločiny jsou hříchy, jež volají po Božím hněvu. A v našich vlastních zemích, ne jen v Iráku a Sýrii, v našich vlastních zemích na Západě denně umírají miliony nevinných dětí, pod noži a chemickými jedy lékařských mučitelů a popravčích, což nazýváme zločinem potratu. Chápete?
Toto je ve velké míře obnovené vraždění neviňátek. Nyní je zde moře krve pokrývající naše země a volající do nebe po odplatě. Po Boží odplatě. To je svět dneška. A nyní Církev dneška. Poslední synoda biskupů v Římě hájila přijetí tzv. „manželství“ ze strany Církve, víte, co tím myslím. Svazky mezi dvěma muži nebo dvěma ženami. To je hřích Sodomy a Gomory ve Starém zákoně v našem Písmu svatém. Můžete si to přečíst, jak Bůh potrestal hřích Sodomy a Gomory. Tato dvě města plná hříšníků, velikých hříšníků, na sebe přivolala nebeský oheň. Tato města zůstala v troskách, troskách, které stále existují. Když navštívíte Palestinu, uvidíte trosky těchto měst pokryté sírou a jedovatými solemi, jako viditelné znamení Božího zatracení a trestu a jako důkaz o jejich hanebných hříších. To je římská synoda hájící sodomii.
A za druhé, tatáž synoda přijala, že bude uvažovat o přístupu ke Svatému přijímání pro ty křesťany, kteří jsou ženatí a pak rozvedení a „znovu sezdaní“. Slova znovu sezdaní jsou mylná, protože již není možný žádný další sňatek. Vůbec ne znovu sezdaní, ale spojení občanským svazkem, který je jen právním konkubinátem. Právním konkubinátem. Hledal jsem ve svém slovníku slovo „konkubinát“; nemohl jsem jej nalézt! Zmizelo ze slovníku. Zajímavé! Nemůžete toto slovo najít, protože konkubinát, to jest hrozné partnerské soužití nesezdaného muže a ženy nebo nesezdaného mladého muže a mladé ženy, již není považováno za hřích. Hanba. Jak zavrženíhodné chování. Proto dnes mluvit o konkubinátu je nekorektní způsob mluvy. Toto slovo nemá figurovat ve slovníku. Oni potlačují hřích, je to prosté! My ale nepotlačujeme existenci hříchu. Proto je to pro lidi, kteří jsou stále sezdaní, kteří se rozvedli a pak předstírají, že se znovu sezdali, nemožné. Je nemožné jít a přijímat Svátost oltářní!
Jsou ve stavu smrtelného hříchu! Nesoudím je, ale soudím stav, v němž jsou. Nemohou, jsou nehodní přijímat Svátost oltářní! Svátost oltářní je znamením jednoty naší duše s Bohem! A Svatý otec, náš Svatý otec, papež František, moji drazí věřící, jaká hanba! On okamžitě nezavrhnul takové návrhy synody, ale odložil je. Odložil rozhodnutí na příští synodu tento rok. A řekl, že souhlasí s kardinálem Kasperem, zastáncem těchto zločinných snah proti svaté ctnosti čistoty a proti křesťanskému manželství.  Že souhlasí s kardinálem Kasperem! A pak náš papež, ubohý papež František, víte, že potrestal františkány Neposkvrněné, kteří si chtěli zachovat, kteří si chtěli vzít zpět mši svatou všech časů! A on je odsoudil, odstranil jejich generálního představeného a zakázal jim slavit tradiční mši. Jen 6 kněží mezi takřka 200 kněžími má dovoleno modlit se tradiční mši. Všichni ostatní mají zakázáno modlit se pravou mši! Z nařízení papeže Františka. To je situace v Církvi!
První bod, mé sdělení pro tento nový rok. Mé předsevzetí a mé směřování pro vás od biskupa Bratrstva sv. Pia X., jakožto nejstaršího člena našeho Bratrstva. Toto jsou mé pokyny a rady. Především si, moji drazí věřící, uchovejte Víru! Uchovávejte si Víru. Poklad katolické Víry. Víru našich otců! Víru mučedníků! Víru katolického Říma! Toho Říma, který je nezměnitelný, neměnný Řím, pravý Řím, my patříme do pravého Říma! Zachovávejme si víru pravého Říma. Víru, která je neměnná. Tak stálá jako je stálý Bůh ve Svém tajemství. Především tedy, první bod: zachovejte si Víru!
Druhý bod, buďte si jistí, moji drazí věřící, buďte si jistí, že není možné dělat jakýkoliv kompromis a kompromisii [sic] mezi Bratrstvem sv. Pia X. a okupujícími silami církve. Nikdy nezatáhneme [Bratrstvo] sv. Pia X. do nového náboženství. Sv. Pius X. by nepřijal, aby byl smířen s novým náboženstvím! Buďte si tedy jistí, že nebude žádný kompromis, žádná kompromisie [sic] se silami okupujícími církev. A dívejme se prvně na své přežití v této krizi Církve. Na naše přežití, které může být, bude záchranou Církve samotné! Tak tedy druhý bod, žádná možnost kompromisu.
Třetí bod, aplikujeme to, co sám arcibiskup Lefebvre napsal ve své Duchovní cestě, knížce, jejíž přečtení vám doporučuji, což je, jak říkával, jeho duchovní závěť. Co náš arcibiskup Lefebvre pro nás napsal v roce 1990 jako duchovní závěť? Cituji jej: „Je proto striktní povinností každého kněze, který chce zůstat katolickým, oddělit se od koncilní církve, dokud ta znovu neobjeví Tradici Magisteria Církve a katolické Víry!“ Toto jsou slova našeho zakladatele, opakuji: „Je striktní povinností jakéhokoliv kněze, který chce zůstat katolickým, oddělit se od koncilní církve, tak zvané „koncilní církve“ dokud ta znovu neobjeví Tradici Magisteria a Víry všech časů!“
Čtvrtý bod, který nezabraňuje Bratrstvu sv. Pia X. setkávat se s některými preláty koncilních biskupů, aby se jim pomohlo obrátit k Tradici. Nadále se snažíme je obrátit k Tradici. Skrze soukromá setkání, s preláty biskupů. Co dnes děláme? Snažíme se je obrátit k Tradici.
Pátý bod, odmítněme mylné uvažování některých katolíků mezi našimi přáteli, falešnými přáteli, kteří říkají – budu citovat některé naše přátele, dobře poslouchejte – „jak čas postupuje, protože jsem oddělení od viditelné církve,“ říkají, „ pomalu se stáváme sektou“. To říkají. „Z níž se člověk nikdy nevrátí zpět do církve.“ To je příšerné uvažování. Zaslouží si, aby se to opakovalo a pochopilo! Oni říkají – naši falešní přátelé – že jak postupuje čas, protože jsme oddělení od viditelné církve, říkají, pomalu se stáváme sektou, z níž se člověk nikdy nevrátí zpět do církve! Předpokládáme, že jste si to nikdy nemysleli a já jsem nemohl uvěřit svým uším, když jsem slyšel takové uvažování! Především, viditelná církev? My jsme viditelná Církev! Praktikujeme viditelně pravou Víru. My máme jednotu Víry. My máme svatost svátostí a svých životů. My jsme katolíci kvůli své Víře v Bratrstvu a praví křesťané jsou rozšíření po celém světě. My jsme apoštolští a máme stále Víru apoštolů. My máme úplné znaky katolické Církve: jednotu, svatost, všeobecnost, apostolicitu. My jsme z Církve! My jsme v Církvi. My jsme stále v náručí Církve! Jsme v srdci Církve. A ti, kteří nejsou v této Víře všech dní Církve, jsou viditelně vně Církve! A není to přirozeně otázkou, že se staneme sektou. My zde přijímáme každého, všichni, kteří chtějí navštěvovat mši svatou, jsou přijímáni s otevřenou náručí. My nejsme sekta. Nejsme uzavření v sobě. Máme farnost katolické Církve. To musí být jasné, moji drazí věřící. Ti, kteří jsou sektami, jsou ti falešní křesťané, kteří stahují Církev do pekla! A ničí Církev! To jsou sekty.
Šestý bod, odmítněme také špatný předpoklad některých našich přátel, špatných přátel, kteří říkají, že Bratrstvo sv. Pia X. je nyní v nenormální situaci, protože nejsme církví uznaní. Bratrstvo sv. Pia X. se musí vrátit zpět do normální situace a získat kanonický statut od Říma. To je mylné! To je falešné! My nejsme v nenormální situaci. Nenormální situace je v Římě! My máme Víru, svátosti a dispozici podvolit se papeži. Máme Víru, pravé svátosti a dispozici uposlechnout papeže! A biskupy. Máme dispozici. Nejsme v nenormální situaci. Nenormální situace je nyní v Římě! Nemusíme se vracet zpět! Tito lidé v Římě se musí vrátit zpět, k Tradici. Nepřevracejme skutečnost. Nemusíme se vracet zpět. Ale tito Římané se musí vrátit zpět ke své Tradici. K Tradici Církve. To je můj šestý bod.
A můj sedmý bod, poslední, je, že není problémem, moji drazí věřící, pátrat po tom, co bychom mohli udělat v Římě, co bychom mohli udělat v koncilní církvi! Ne! Jedinou otázkou je vědět, jaké svědectví bychom měli vydat dnešní církvi. Před církví. Veřejně v církvi. Jaké svědectví bychom měli vydat církvi. Jako praví katolíci! Jako světlo na svícnu a ne pod kbelíkem [srovnej Mk 4:21] Druhého vatikánského koncilu. Co je naší povinností? Je to vydávání svědectví! Vydávat svědectví pro Tradici Církve! Je to velice prosté. Jako praví katoličtí věřící. Jako svatí křesťané, kteří se namáhají skrze svou svatost. Za prvé se nadále modleme svůj denní růženec! Velký prostředek, který nám dala Naše Paní, abychom spasili své duše a Církev. Nyní se modleme svůj denní růženec, praktikujme pět prvních sobot v duchu pokání za hříchy spáchané proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Pokračujme ve své pobožnosti k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Za druhé vytrvejme. Pokračujte v pravé katolické Víře, v pravých katechismech, v pravé katolické mši, v pravé nauce Církve, v pravých katolických školách. A za třetí, vytrvejme, nadále usilujme o svatost. Náš Pán Ježíš Kristus řekl v Evangeliu: „Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen!“ [Mt 24:13] Já bych řekl, ten, kdo vytrvá ve Víře až do konce krize v Církvi, spasí svou duši a Církev! Díky přímluvě Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Zdroj: Časopis The Recusant č. 26 květen 2015
Překlad: D. Grof