středa 1. června 2016

Konverze ke katolické víře skrze studium Proticírkve (2015)

 
Konverze ke katolické víře skrze studium Proticírkve (2015)
Jeden muž, švýcarský politický filozof Karl Ludwig von Haller (1768-1854), nalezl pravé náboženství tak, že přemýšlel o politice a studoval podvratné síly (které ve světě pracují k rozvrácení společnosti).
 
Karl Ludwig se narodil do švýcarské protestantské rodiny (byl vnukem proslulého biologa a básníka Albrechta von Hallera a synem státníka a historika Gottlieba Emmanuela von Hallera). V roce 1790 podnikl cestu do Paříže, kde byl sveden revolučními idejemi té doby, ne však na dlouho, protože přemítání o nich a zkušenost jej postupně od těchto idejí zrazovala.
Jako člen bernské městské rady mohl zblízka sledovat evropské politické události a často cestoval do Paříže. Z tohoto města poslal 13. dubna 1820 dopis své rodině (do Bernu ve Švýcarsku), aby jim vysvětlil, jak objevil, že katolická Církev je pravým náboženstvím.
Kroky jeho uvažování lze shrnout následovně:
1. Ve světě existují ničivé organizované síly. (Naráží na tajnou společnost bavorských iluminátů, jejíž dokumenty byly objeveny v roce 1785; dnes by člověk mohl citovat zednářské sekty, globalistické spolky a všechny tajné společnosti bojující proti náboženství, za zničení rodiny, zrušení národů a ke zničení jakéhokoliv přirozeného řádu.)
2. Protože tyto zlé společnosti odvozují svou moc od své organizace, lidi dobré vůle by proti nim měli být organizováni v nějaké společnosti.
3. Protože zlo je univerzální (a existují mezinárodní tajné společnosti), měla by existovat (kdyby to bylo možné) univerzální společnost lidí dobré vůle k obraně rodiny, autority, přirozeného řádu, civilizace atd. A tato společnost by měla mít učitelskou autoritu, strážkyni pravdy.
4. Ale v přirozeném řádu (který je cílem podvratné činnosti) pochází autorita shora a nikoliv ze zdola! (Otec má přirozeně autoritu nad svým synem a nemá ji proto, že mu ji syn delegoval!)
5. Má-li tedy existovat univerzální společnost sjednocující lidi dobré vůle, nemůže vzejít zdola, ale jedině od naprosto nadřízeného člověka majícího velkou autoritu (intelektuální i morální). Tento člověk by musel seskupit stoupence a předat jim věrohodnou, spolehlivou autoritu pro zavrhování omylu a boj proti němu a efektivní, trvalou organizaci.
6. Může existovat takováto vysoká autorita? Zdála by se nadlidská. (Logicky by byl nutný Boží zásah.) Přesto historie ukazuje, že se vyskytla. Jeden člověk měl dost autority, aby založil univerzální a trvalou náboženskou společnost, která si svou organizaci podržela po dvacet století a která stále existuje: katolická Církev.
7. Protože Ježíš nejen kázal, učil, uzdravoval nemocné a vytrpěl ukřižování. Založil i společnost. Aby to člověk pochopil, stačí si přečíst Evangelia nebo epištolu sv. Pavla. (V Evangeliu Ježíš opakovaně ohlašuje, že přišel zavést Boží království, království, které bude dokonalé teprve po této realitě zde, po naší smrti. Již však [toto Boží království] na zemi existuje ve formě Církve.) Protestanti, kteří odmítají Církev založenou Ježíšem Kristem, se tedy mýlí.
Proto je Karl Ludwig von Haller opouští, aby se připojil k náboženské společnosti založené Ježíšem Kristem: ke katolické Církvi.
Když jsme vyložili Hallerovu argumentaci, dejme mu poslední slovo ve výňatku z dopisu, v němž své rodině vysvětlil své obrácení:
„Studium knih o revolučních a tajných společnostech Německa mi ukázalo příklad duchovního sdružení rozšířeného po celé zeměkouli k vyučování, zachovávání a šíření bezbožných a odporných principů, které se však nicméně stalo mocným skrze svou organizaci, jednotou svých členů a různých prostředků, které využili, aby dosáhli svého cíle.
„A i když mě tyto společnosti děsí, vyvolaly ve mně nicméně pocit potřeby protikladné náboženské společnosti, takové, jež by měla autoritu učit a chránit pravdu, aby tak zabrzdila odchylky lidského rozumu jednotlivce, aby sjednocovala dobré a uchránila lidi před tím, aby byli zmítáni větry měnící se nauky.
„Ještě jsem se však nedomníval a nevšimnul jsem si toho až teprve mnohem později, že tato společnost existuje v univerzální neboli katolické křesťanské Církvi. [...] Všechny zbožné a čestné duše, dokonce i v oddělených denominacích, se k ní přibližují alespoň cítěním. [...]
„Byly to však zvláště mé politické úvahy a studie, které mě postupně vedly k tomu, abych rozpoznal pravdy, které jsem zdaleka nepředvídal.
„Má čistota srdce, znechucená panujícími mylnými naukami a spatřující v nich příčinu všeho zla, mě přinutila, abych hledal jiné principy legitimního původu a povahy společenských vztahů.
„Jediná idea, prostá a plodná, skutečně inspirovaná milostí Boží – ta, že se začíná shora, že se dává řád světským záležitostem a vědění, jak se vyskytuje v přírodě; jmenovitě že otec je před dětmi, pán před sluhou, vladař před podřízenými, učitel před žáky – vedla ... k nástinu ... tohoto souboru nauk...
„Také jsem si pak představil moc nebo již dříve existující duchovní autoritu, zakladatele náboženské nauky, poučované učedníky, sjednocující je ve společnosti k zachování a šíření této nauky, dávající jim zákony a instituce, postupně nabývající pozemkové vlastnictví k uspokojení různých potřeb této náboženské společnosti, schopné dokonce dojít vnější či světské nezávislosti atd.
„Když jsem se pak podíval na historii a zkušenost, viděl jsem, že toto vše bylo realizováno v katolické Církvi; a tento jediný postřeh mě přiměl uznat její nutnost, pravdu a legitimitu...
„Časté a pozorné čtení Bible potvrdilo, že jsem se nemýlil; protože [...] jsem nemohl nerozpoznat v nesčetných pasážích, které mají co do činění s královstvím Božím na zemi, to jest s Církví neboli společností věřících, kterou sv. Pavel nazývá Tělem Ježíše Krista, jež má svou hlavu a údy, a je předurčeno zachovávat a udržovat křesťanské náboženství, shromažďovat dobré, oddělovat zlé, a svou jednotou je posilovat atd.; pasáže, které naši [protestantští] pastoři nikdy necitovali, protože je nemožné jim dát v protestantském smyslu prosté a přirozené vysvětlení.“ (1)
Poznámky
1) Výňatek z dopisu Karla Ludwiga von Hallera své rodině, jímž deklaroval svůj návrat do katolické, apoštolské a římské Církve (Paříž, 1821), str. 6-10- Dopis byl odeslán z Paříže 13. dubna 1820 a zveřejněn následujícího roku.
Překlad: D. Grof