Povolání
(2017)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 12. února 2017
Neděle Devítník
***
Když Spasitel přišel na
tento svět a ustanovil Novou smlouvu, jmenoval dvanáct mužů, aby pokračovali
v Jeho díle. Chodil podél Galilejského jezera a povolal Petra a Ondřeje,
Jakuba a Jana. „Pojďte za mnou,“ řekl jim, „a učiním vás rybáři lidí!“ „A oni
hned zanechali sítě a šli za ním.“ (Mt 4:18-20)
Po Své smrti a Svém
Vzkříšení přiměl Šavla spadnout z koně a učinil jej nejdůležitějším
apoštolem pohanů. Slyšitelný byl jeho hlas, hmatatelná jeho síla.
V průběhu
církevních dějin znovu a znovu kráčel po zemi a povolával dělníky na Svou
vinici.
Avšak ve většině
případů už nebylo toto volání slyšet, jako to bylo u apoštolů. Jak však byli
tito muži schopní slyšet Boží volání? Jak je Bůh volal do Své služby?
Volal je také částečně
díky vnuknutí, částečně díky vlohám, které jim dal. Někdy později bylo a bude
toto povolání potvrzeno a zpečetěno voláním Církve, biskupem a hlavou řeholního
řádu. Při příležitosti svěcení na subdiákony biskup kandidáty naposledy
napomíná, aby praktikovali celibát a zcela se odevzdali Ježíši Kristu. Jestliže
se chtějí vrátit do světa, toto je jejich poslední příležitost. Jestliže ne,
učiní nyní jeden krok vpřed k oltáři. Je to krok, velký krok.
Dnes se chceme zeptat
sami sebe, jak můžeme poznat toto Boží volání, a chceme dát několik příkladů,
jak na toto volání odpověděli různí lidé.
Jak může být Boží
volání rozpoznáno?
- Skrze čistý úmysl
Ten, kdo
v kněžství hledá něco jiného než Boží čest a spásu nesmrtelných duší,
určitě není Bohem povolán.
- Skrze duševní dispozice
Pro svěcení jsou nutné
požadované znalosti. Kandidát musel složit maturitu, jinak řečeno nutná studia
pro univerzitu, a musel vystudovat teologická studia.
- Skrze morální dispozice
Musí vést čistý život a
být připraven zříci se rodiny.
- Skrze lásku k modlitbě
Kněz je mužem modlitby.
Ten, kdo se nemodlí rád, se nesmí stát knězem, protože asi 50% jeho každodenní
práce je naplněno modlitbou: breviář, růženec, duchovní přednášky, biblická
kázání, rozjímání atd.
- Skrze mentální a fyzické zdraví
Nesmí existovat žádná
překážka svěcení, jako je epilepsie, němota, hluchota, slepota nebo vrozená
vývojová vada nebo nanismus.
Kvůli těmto hendikepům
by kněz nebyl schopný poskytovat svátosti, pro něž je potřeba řeč, sluch a
zrak.
Nemoc jako epilepsie by
také překážela práci kněze.
Například dokonce i
papež Pius IX. původně nebyl přijat ke kněžství, ale uzdravil se při
příležitosti poutě do Loreta.
Jestliže kněz oslepne
nebo ohluchne později, nebude již schopen vykonávat kněžské povinnosti nebo jen
omezeným způsobem. Slepému knězi je dovoleno vždy sloužit stejnou mši,
například na počest Panny Marie.
Jsou-li dány všechny
schopnosti, a jestliže Církev potvrdí toto povolání před vysvěcením do
subdiakonátu, kandidát již nesmí pochybovat o Božím povolání.
Existují samozřejmě
lidé, kteří nenásledují toto povolání navzdory všem těmto kritériím. Mnozí toto
povolání následují, někteří jej nechtějí slyšet, někteří jej zradí a někteří
jej vynucují.
Podívejme se blíže na
odpovědi čtyř mužů:
- Věrně vykonávané povolání
V Ježíšově době
existoval bohatý celník jménem Levi. Den za dnem sedával ve své celnici a
provozoval svůj výnosný obchod. Jeho jedinou myšlenkou a přáním byly peníze a
zisk. Nepřicházelo pro něj v úvahu, aby změnil své povolání. Jednou
procházel celnicí Ježíš a stalo se něco zvláštního. Pohled Ježíšových očí jako
blesk z jiného světa, světlo dopadá do Leviho duše, krátká slova tak mírná
a přátelská a přesto tak velitelská a neodolatelná: „Pojď za mnou! On vstal,
opustil všechno a šel za ním.“ (Lk 5:27-28)
Celník Levi se stal
apoštolem Matoušem. Vší svou mocí šířil Slovo Boží. Napsal první evangelium. A
nakonec radostně dal svůj život za svého Mistra.
- Povolání, jehož se člověk vzdal
Bohatý mladý farmář žil
na veliké farmě. Měl všechno pozemské štěstí a radosti života, jež si mladé
srdce mohlo přát, a přesto byl nespokojený.
Hledal věčný život,
přišel ke Kristu, klekl si na kolena a vroucně se jej zeptal: „´Mistře, co
dobrého mám činiti, abych dostal život věčný?´ On mu odvětil: ´Co se mne ptáš
po dobrém? Jediný je dobrý, [Bůh]. Chceš-li však vejíti do života, zachovávej
přikázání!´ Dí jemu: ´Která?´A Ježíš řekl: ´Nezabiješ, nezcizoložíš,
nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, cti otce svého i matku svou a miluj
bližního jako sebe samého!´ Dí jemu jinoch: ´To všechno jsem zachovával od
svého mládí. Co mi ještě chybí?´ Ježíš mu odvětil: ´Chceš-li býti dokonalý,
jdi, prodej, co máš a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi; a přijď a
následuj mne!´ Když uslyšel jinoch to slovo, odešel smutně, neboť měl mnoho
majetku.“ (Mt 19:16-22)
Tento mladý muž měl
Boží povolání, prožil bezúhonné mládí, bez poskvrny nebo provinění. Kristus mu
ukázal cestu dokonalosti. Jen souhlas mladého muže scházel. On jej však nedal.
Smutně odešel pryč. Co by se bývalo stalo, kdyby tento mladý muž přijal
Kristovu výzvu jako Petr, Ondřej, Jakub, Jan a druzí apoštolové? Jistě by
zachránil mnoho duší. Ale teď... ohromná tragédie!
Když pomyslíme na
Jonáše ve Starém zákoně, který také chtěl utéct Božímu volání a který, když byl
podruhé zasažen Boží milostí, svržen do moře a vyvrhnut velrybou na pobřeží a
obrátil 40 000 ninivských, nemůžeme změřit škodu neopětovaného povolání.
- Zrazené povolání
Když si Náš Pán Ježíš
vyvolil dvanáct apoštolů mezi skupinou Svých učedníků, také povolal Jidáše
Iškariotského a Jidáš následoval toto povolání. Byl pro tuto pozici apoštola
způsobilý duševně i morálně a jeho povolání bylo zpečetěno Pánovou volbou a
jeho vlastním souhlasem.
Tři roky žil velmi
blízko Krista a byl očitým svědkem a na vlastní uši svědkem Jeho Božích slov a
skutků.
Uchvátila jej však
tajná vášeň: jeho láska k penězům Byl připraven pro ni obětovat vše. A tak
byla apostaze jeho poslední zastávkou na cestě. On byl tím, kdo podle promluvy
při Poslední večeři nevěřil. (Jn 6:65, 71)
Následovala zrada,
zoufalství a nakonec sebevražda. Zrazené povolání. Bylo by pro něj lépe, kdyby
se nenarodil.
- Vynucené povolání
Bylo to ve Francii ke
konci 18. století. Mladý syn jednoho hraběte, Charles Maurice Talleyrand, žil
v Paříži. Byl obdařen vynikajícími rozumovými vlohami, ale zdálo se, že
není vhodný pro světské povolání, zvláště vojenskou dráhu, protože kulhal. Jeho
rodina tedy určila, aby se přidal k duchovenstvu a on se stal knězem, aniž
by měl vnitřní povolání nebo sklon ke kněžství. Byl velmi nadaný, ale jen pro
světskou kariéru a nikoliv pro církevní úřad; pro politickou dráhu, ale ne pro
řeholní úřad.
Bůh jej nepovolal:
„Pojď a následuj mě!“ Byla pro něj rozhodující jen vůle jeho rodiny. Dokonce se
stal biskupem. Když vypukla Francouzská revoluce, okamžitě se přidal
k nepřátelům Církve a zradil neporušitelná práva Církve a papeže. Zřekl se
své diecéze a dal se do občanské služby. Deset let zaujímal úřad ministra
zahraničí republiky a císařství a byl tak služebníkem státu a zrádcem Církve.
Papež Pius VII. jej
převedl mezi laiky. On se oženil, ale bez papežského dispensu. Zemřel ve věku
84 let, poté, co pracoval takřka padesát let daleko od Církve a proti ní.
V den své smrti napsal dopis papeži, zřekl se všech úchylek svého života,
smířil se s Církví a obdržel poslední pomazání. Vynucené povolání –
nešťastné povolání.
Pánovo povolání a
upřímná odpověď a spolupráce činí z apoštola plodného apoštola. Modleme se
za povolání ke kněžství, za mnohá povolání ke kněžství, za mnohá svatá povolání
ke kněžství.
Byla to bezpochyby
zvláštní záležitost blízká srdci Spasitele, protože jen několik úmyslů
formuloval tak výslovně, jako modlitbu za povolání ke kněžství: „Proste tedy
Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ (Matouš 9:38)
Amen.
Překlad: D. Grof
