pondělí 14. května 2018

Zjevení (2018)


Zjevení (2018)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 13. května 2018
***
Drazí věřící!
Když mluvíme o Božím zjevení, myslíme tím, že Bůh hovoří k lidem. Bůh hovořil k Adamovi a Evě, k Noemovi a Abrahámovi a k mnoha dalším lidem.
Univerzální zjevení – určené všem lidem pro jejich spásu – bylo učiněno prorokům a apoštolům.
Částečně bylo zaznamenáno písemnou formou. Toto psané zjevení nacházíme v Písmu svatém. Částečně bylo předáváno ústně apoštoly.
Svatý Tomáš Akvinský nazývá ústní podání prorockou tradicí.
Se smrtí posledního apoštola, sv. Jana, bylo Boží zjevení uzavřeno.
Boží zjevní sestávající z Písma svatého a ústní tradice je také nazýváno depositum fidei. Tento poklad víry je neměnný a obsahuje všechny pravdy, které člověk potřebuje, aby dosáhnul věčné spásy. Katolická Církev tento poklad předávala po staletí.
Svatý Tomáš Akvinský nazývá toto podání dogmatickou nebo věroučnou tradicí.
Toto rozdělení mezi prorockou a věroučnou tradicí je velmi důležité, protože dnes jsme znovu a znovu různými kněžími i biskupy vyučováni, že „Duch Svatý si vane, kam chce“. To však nesmí být mylně vykládáno. Oni tuto větu používají k ospravedlnění své nové nauky.
Nic se nemůže přidat nebo odebrat z pokladu víry (Písma svatého a ústního zjevení neboli prorocké tradice). Katolická Církev dostala Ducha Svatého, aby zachovávala Boží zjevení tak, jak bylo podáno, a aby jej správně vykládala.
Navíc k tomuto obecnému zjevení můžeme také v průběhu dějin Církve vidět soukromá zjevení.
Ta byla předána v soukromí některým lidem pro jejich duchovní prospěch nebo prospěch věřících. Takovými příjemci soukromých zjevení byli například sv. Brigita, sv. Juliana z Lutychu, sv. Markéta Marie Alacoque, sv. Hildegarda, sv. Kateřina Sienská, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová a další.
Základním účelem takových zjevení je Boží sláva.
Jednoho dne řekl Náš Pán sv. Gertrudě následující slova: „Čím více měním a zmnožuji způsob předávání svých darů, tím více ukazuji svou moudrost dle schopností každého člověka, abych jej učil, co jej učit chci.“
Soukromá zjevení nejsou nikdy dávána, aby vyhlašovala novou nauku.
Dalším účelem je oslava katolické Církve, jak jednoho dne řekla Anna Kateřina Emmerichová: „Pán mi řekl, že má vidění nejsou pro mě, ale pro ostatní lidi. Mám je zapsat a předložit ostatním. Není doba zázraků. On tato vidění dává, aby prokázal, že bude se Svou Církví až do skonání světa.“
Soukromá zjevení také mají zvláštní účely, které odpovídají konkrétním potřebám času a rozhodnutí Boží Prozřetelnosti.
a)      Hříšníci by měli být vylekáni popisem strašlivé trestající spravedlnosti. Zároveň by ti, kteří mají dobrou vůli, měli být upomenuti o milosrdenství a Boží dobrotě. Můžeme to vidět krásně demonstrováno ve viděních sv. Brigity.
b)      Některá soukromá zjevení jsou dávána, aby vybídla věřící, aby zbožně slavili církevní svátky. Pomysleme jen na zjevení blahoslavené Juliány (Corpus Christi), sv. Markéty Marie Alacoque (Nejsvětější Srdce Ježíšovo).
c)      Jiná jsou dávána, abychom měli synovskou úctu k Matce Boží, např. zjevení abatyši Marii z Agredy.
d)      Ještě jiná jsou zamýšlena k posvěcování příjemce, např. zjevení daná sv. Filipu Neri, sv. Alfonsovi z Liguori, sv. Janovi Vianney nebo sv. Bernadetě v Lurdech. 20. a 23. února 1858 Naše Paní posledně zmiňovanou naučila modlitbu a zjevila ji tajemství pro její vlastní život. Ta o tom s nikým nehovořila. Pouze pár soukromých zjevení je pro celou Církev. Ti, kteří bojují proti takovým zjevením, se proviňují smrtelným hříchem.
Neexistuje žádná zvláštní podmínka požadovaná pro obdržení Božích zjevení. Bůh tyto dary dává lidem všeho věku, mužům i ženám.
Otec Gravina však rozlišuje mezi darem prorokování a jeho užíváním. Pro užívání tohoto daru jsou vyžadovány zvláštní duchovní dispozice, např. pokora a svatost.
Proto Ježíš řekl:
„Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil maličkým.“ (Mt. 11:25)
Stav posvěcující milosti není nezbytný. Máme příklady v Písmu svatém: Balám, který chtěl proklít vyvolený lid, a velekněz Kaifáš, který prorokoval:
„Vy nic nevíte, ani na to nemyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý národ zahynul.“ (Jn 11:49)
Tito lidé byli ve stavu smrtelného hříchu.
Obvykle však je tento dar zjevení – dle sv. Tomáše Akvinského (II-II q 172 a5) – dáván pouze těm, kteří jsou ve stavu posvěcující milosti a mají vysoký stupeň dokonalosti a modlitby.
Soukromá zjevení nemají větší hodnotu než hodnotu svědectví proroka, který o nich podává zprávu. Tato osoba není nikdy neomylná.
Existovali svatí, kteří obdrželi zjevení, jež se nenaplnila – například sv. Norbert z Xantenu (1226-1234) se cítil naprosto jistý, že Antikrist se zjeví v jeho generaci… Sv. Kateřina Sienská věřila, že ji Maria zjevila, že není Neposkvrněným Početím… Svatý Vincenc Ferrerský (1398-1419) hlásal posledních 21 let svého života, že nadchází Poslední soud. Věděl to ze zjevení, a aby to prokázal, činil všude zázraky. Mezi mnoha jinými zázraky vzkřísil v Salamance v roce 1412 jednu ženu z mrtvých. Právě byla přenesena na hřbitov a potvrdila jeho slova.
Ale toto pravé proroctví se nikdy nenaplnilo.
Bůh chce, abychom věřili, že dokonce i největší učenec a světec je omylný. Jen Magisterium Církve je neomylné.
To je zvláště pravdivé, když nějaké proroctví pochází od osoby, která není svatá. Na počátku 16. století dovedla jedna španělská jeptiška, Magdalena od Svatého Kříže, celou zemi do stavu vzrušení. Levitovala, měla extáze, Sv. Hostie se jí sama pokládala na jazyk, v jisté dny měla stigmata, prorokovala, že František I. bude poražen u Pavia a mnohem víc; všude vládlo veliké nadšení! Lidé z celé země přicházeli, aby jí navštívili: kněží, biskupové, císař, všichni ji uctívali a ptali se jí na radu. Jednoho dne poslal Řím apoštolskou vizitaci, aby prozkoumal tento případ, a „prorokyně“ a „svatá“ nakonec přiznala, že když byla mladá pasačka, dala svou duši ďáblovi, aby získala moc činit „zázraky“. To se dělo 38 let. Dokonce i největší teologové, biskupové, kardinálové a inkvizitoři naletěli.
Existuje mnoho zjevení schválených Církví. Co si o nich máme myslet?
Církev nikdy nikomu nestanovuje povinnost věřit v soukromá zjevení daná komukoliv, i když je Církev může uznávat.
Tímto uznáním prostě jen prohlašuje, že zde není nic proti katolické Víře a mravům a že je každý může číst bez nebezpečí. Může je číst dokonce i s duchovním prospěchem. Vidění nejsou poskytována pro zvědavost; jejich cíl je mnohem cennější: posvěcování duše a zvýšení lásky k utrpení Ježíše Krista.
Musíme tedy zachovávat pravdy dané univerzálním zjevením až do smrti. Bez této víry nemůžeme dosáhnout nebe.
„Kdo uvěří a dá se pokřtíti, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16:16)
Amen.
Překlad: D. Grof